Hora Arunáčala

Každé duchovní centrum v Indii má svůj vlastní charakter a tradici. Ze všech těchto je to právě Tiruvannamalai (Arunáčala), které představuje nejpřímější, nejneuchopitelnější a nejméně ritualistickou stezku, stezku Sebedotazování, jejíž vstupní branou je tiché zasvěcení. Je to vyjádřeno ve starém tamilském přísloví: „ Vidět Chidambaram, narodit se v Tiruvarur, umřít ve Varánásí a pouze myslet na Arunáčalu je jistá cesta k Osvobození.“ „Pouze myslet na“, protože v případě přímé stezky, fyzická přítomnost není nutná. Proto není náhoda, že Mahariši zvolil Tiruvannamalai a jeho svatou horu Arunáčalu za svůj domov.

Mahariši nazýval Arunáčalu duchovním Srdcem světa. Aruna, což znamená ‚červený, ohnivý‘ neznamená pouhý oheň, který dává teplo. Spíše to znamená jnanagni, Oheň Moudrosti, který není ani horký ani studený. Achala znamená hora. Arunáčala tedy znamená ‚Hora Moudrosti‘.

Tiruvannamalai, které se nachází na úpatí Arunáčaly, je město střední velikosti, 190 km jihozápadně od Chennai, starobylá vesnice s velkým a nádherným chrámem. Některé každoroční slavnosti přitahují do Tiruvannamalai ohromné davy poutníků z celé Jižní Indie. Zvláště pak během Karthigai (rovněž známý jako Deepam), který obyčejně probíhá každý listopad. Při této slavnosti je na vrcholu hory zapálen posvátný oheň z přepuštěného másla (ghí). V Ramana ašrámu, největší slavnosti probíhají na výročí narození a fyzické smrti Maharišiho (Jayanti a Aradhana), které spadají na zimní slunovrat a jarní rovnodennost.

V pradávných Puranách je příběh o vzniku hory. Jednou se Višnu a Brahma přeli, kdo z nich je větším a mocnějším bohem. Jejich spor uvedl zemi do chaosu, ostatní božstva tedy vyhledali Šivu a zapřísahali jej, aby spor urovnal. Šiva se projevil jako sloup světla, z kterého vyšel hlas říkajíce, že ten z nich, který najde začátek a konec sloupu, ten zvítězí. Višnu vzal na sebe formu divokého kance a začal rýt dolů do zeměkoule, aby našel začátek sloupu, zatímco Brahma na sebe vzal formu labutě a začal stoupat nahoru, aby našel jeho vrchol. Višnu začátek sloupu nebyl schopen najít, ale „začal v sobě vidět Svrchované Světlo, které sídlí v srdci všech, a vnořil se do meditace, nevšímajíce si svého fyzického těla a dokonce ani sebe sama, toho, který hledá“. Brahma uviděl květinu…..visíce ze vzduchu a chtěl podvodem vyhrát, vrátil se zpět s touto květinou a prohlásil, že ji utrhal na samém vrcholu světelného sloupu.

Višnu uznal svou prohru a obrátil se k Šivovi s chválou a modlitbou: „Jsi Nejvyšší Poznání. Jsi OM. Jsi začátek, střed a konec všeho. Jsi všechno a vše také osvětluješ.“ Višnu byl prohlášen vítězem, zatímco Brahma byl odhalen a přiznal svůj podvod.

V tomto příběhu Višnu představuje intelekt, Brahma představuje ego a Šiva představuje Atman – Ducha.

Příběh pokračuje tak, že jelikož lingam, neboli sloup světla byl příliš oslňující, Šiva se místo něj projevil jako hora Arunáčala a prohlásil: „Tak jako slunce dává světlo měsíci, tak jiná svatá místa získají svou posvátnost z Arunáčaly. Tohle je jediné místo, kde jsem na sebe vzal tuto formu ku prospěchu těch, kteří si přejí mne uctívat a dosáhnout Osvícení. Arunáčala je samotné OM. Objeví se na vrcholu této hory každý rok v čase Kartigai ve formě posvátného ohně poskytujícího Mír.“ Toto se netýká pouze posvátnosti samotné Arunáčaly, ale také věhlasu filosofie Advaity a stezky Sebedotazování, kteréhožto je Arunáčala samotný střed. Význam tohoto lze porozumět ve výroku Šri Bhagavana, „Nakonec musí všichni přijít k Arunáčale.“