„Před mnoha lety u jedné rokle na Hoře Světla, Arunáčale, v prostém obydlí z listí a kamene, v sousedství bublajícího potůčku a ve společnosti veverek, opic a jiných přátel z houští, jsem nejprve uviděl štíhlou postavu jogína, který se jevil jako plamen svíce. Z této svíce je dnes Ramana ašrám. Její plamen zde hoří dodnes. Paradoxem je, že tento plamen sytí svíci a ne svíce plamen.“ – Krišnasvámí Aiyar, penzionovaný soudce z Travancore
