Milost

O(Oddaný): Není Milost dar od Gurua?

M(Maharishi): Bůh, Milost a Guru jsou jedno a totéž a zároveň jsou věční, všude a ve všem. A copak Pravé Já není již uvnitř? Copak je to Guru, kdo poskytne Pravé Já jeho pohledem? Jestliže si Guru myslí, že ano, tak si nezaslouží být takto nazýván.

Knihy říkají, že existuje mnoho druhů zasvěcení – rukou, dotykem, očima a myslí. Říkají také, že Guru provádí různé rituály ohněm, vodou, japou, mantrami atd., a nazývají tyto fantastická představení Zasvěcením, jako kdyby se oddaný stal zralým pouze poté, co byl proveden takovýmto procesem, za pomocí Gurua.

Když je pátráno po individualitě, nelze ji nikde nalézt. Takový je Guru. Takový je Dakšínamurti. Co udělal? Byl v Tichu; oddaní se před ním objevili. Zůstával dál ponořen v Tichu; pochybnosti oddaných byli rozptýleny, což znamená, že přišli o svoji individuální identitu. Toto je moudrost a ne všechna ta upovídanost, která se s tím obvykle spojuje.

Ticho je nejúčinnější forma činnosti. Jakkoliv rozsáhlé a důrazné mohou skripta být, ve svém výsledku selhávají. Guru je tichý a tento mír převládá ve všem. Jeho Ticho je rozsáhlejší a důraznější, než všechna písma dohromady. Všechny tyto otázky vyvstávají kvůli pocitu, že ačkoliv člověk zde pobývá tak dlouho, slyšel toho již tolik, a vynaložil tolik námahy, zdá se, že přesto ničeho nedosáhl. Práce, která probíhá uvnitř, není viditelná. Popravdě, Guru je vždy ve vás.

O: Dává Bhagaván zasvěcení?

M: Ticho je nejlepší a nejpotentnější zasvěcení. Toto bylo praktikováno Šrí Dakšínamurtim. Dotyk, pohled, atd. jsou nižšího úrovně. Ticho proměňuje Srdce všech. Pak není žádný Guru ani žák. Nevědomí zaměňuje své tělo za Pravé Já a proto hledá svého Gurua v těle. Ale myslí si Guru o svém těle, že to je Pravé Já? On přesahuje tělo. Pro Něj neexistují žádné rozdíly. Proto nevědomí není schopen ocenit úhel pohledu Gurua a žáka.

O: Vivekananda také řekl, že Ticho je nejhlasitější forma modlitby.

M: Je to tak. Pro ticho hledajícího je Ticho Gurua tou nejhlasitější instrukcí. Je to také Milost ve své nejhlasitější formě. Všechna ostatní zasvěcení, např. dotyk, pohled, vycházejí z Ticha. Jsou tedy druhotné. Ticho je prvotní forma. Jestliže je Guru v tichosti, mysl hledajícího se čistí sama. Později byla před Šrí Bhagavánem přečtena pasáž z Jóga Vasišty, hovoříce o zasvěcení pohledem a dotykem.

Šrí Bhagaván poznamenal: Dakšínamurti byl v Tichu, když k němu přišli oddaní. To je ta nejvyšší forma zasvěcení. Zahrnuje v sobě všechny ostatní formy. V ostatních druzích zasvěcení musí být vztah nastolen subjekt – objekt. Nejprve vznikne subjekt a poté objekt. Pokud tyto dva chybí, jak se může jeden dívat na druhého, anebo se jej dotknout? Zasvěcení Tichem je nejdokonalejší. Obsahuje v sobě pohled, dotek i učení. Očišťuje jednoho v každém směru a ukotvuje jej v Pravdě.

Zároveň, důležitost Zasvěcení a Šrí Ramany Maharišiho stvrzení tohoto, může být pochopeno v následující konverzaci.

O: „Je pro praktikujícího výhodou opakování svatých slabik (manter), vybraných náhodně?“

M: „Ne. Musí být způsobilý a zasvěcený do takové mantry.“ Mahariši to znázornil v následujícím příběhu: Král navštívil svého ministra v jeho rezidenci. Bylo mu řečeno, že ministr je zaneprázdněn opakováním svatých slabik. Král na něj čekal a poté, když se s ním setkal, se jej zeptal, jaká slova to byla. Ministr řekl, že to bylo to nejsvatější, Gayatri. Král si přál, aby byl ministrem zasvěcen. Ministr ale přiznal, že toho není schopen. Král se mantru tedy naučil od někoho jiného a poté, když ministra potkal později, chtěl vědět, jestli to je správně. Ministr řekl, že mantra je správně, ale že jemu nepřísluší to posoudit. Když král trval na vysvětlení, ministr povolal páže, které bylo v blízkosti a přikázal mu, aby se o krále chopil. Rozkaz nebyl uposlechnut. Rozkaz byl opakován a stále nebyl uposlechnut. Král se rozzuřil a rozkázal stejnému muži, aby se chopil ministra, což bylo okamžitě provedeno. Ministr se smál a řekl, že incident sloužil jako vysvětlení požadované králem. „Jak?“ ptal se král. Ministr odpověděl: „Rozkaz byl ten samý, a vykonavatel také, ale autorita byla rozdílná. Když jsem vydal rozkaz já, efekt byl nulový, zatímco když jste rozkázal vy, odezva byla okamžitá. Stejné je to s mantrami.“

Pan MacIver měl rozhovor se Šrí Bhagavánem a hovořil o Zasvěcení. Šrí Bhagaván se zeptal: Co je to Zasvěcení? Po chvíli pokračoval, „ Je vícero druhů zasvěcení, slovem, pohledem, dotekem atd.“

O: „Bhagaván zasvěcuje Tichem, že ano?“

M: „Ano, to je nejvyšší forma Zasvěcení.“

O: „Toto Zasvěcení je použitelné jen na stezce Sebedotazování?“

M: „Všechny stezky jsou zahrnuty na cestě Sebedotazování.“

Po chvíli Šrí Bhagaván mluvil o efektu mysteriózní Síly, která sem přivádí lidi a stará se o jejich potřeby. Tímto byla celá konverzace prakticky skončena.

O: „Jak lze nalézt Gurua?“

M: „Bůh, který je imanentní, se z Jeho Milosti slituje nad oddaným a projeví se podle jeho duchovní úrovně. Oddaný si myslí, že On je osoba a očekává vztah, jako mezi dvěma fyzickými těly. Ale Guru, který je Bůh anebo inkarnované Pravé Já, pracuje zevnitř, pomáhá člověku vidět jeho chyby a vede jej po správné cestě dokud si neuvědomí Pravé Já uvnitř sebe.“

O: „Co má potom oddaný dělat?“

M: „Má pouze jednat podle slov Mistra a pracovat uvnitř. Mistr je obojí, uvnitř i venku, takže on vytváří podmínky, které vás vtahují dovnitř a v tu samou chvíli připravuje „vnitřek“, abyste byli vtaženi do Středu. Tedy, On zatlačí zvenku a vyvine tah zevnitř, abyste se ukotvili ve svém Středu.“

O: „Co je Guruova Milost? Jak vede k Seberealizaci?“

M: „Guru je Pravé Já…Někdy se člověku stane, že je nespokojený se svým životem a je nespokojený s tím, co má a tak hledá uspokojení svých tužeb skrze modlitbu k Bohu atd. Jeho mysl je postupně vyčištěna do té doby, než začne toužit po Bohu, spíš obdržet Jeho Milost, než splnění Jeho světských tužeb. Potom se začne manifestovat Boží Milost. Bůh na sebe vezme formu Gurua a zjeví se oddanému, vyučuje jej Pravdě a co více, čistí jeho mysl pobýváním v Jeho přítomnosti. Mysl oddaného nabírá sílu a je schopna se obrátit dovnitř. Meditací je dále čištěna a zůstává nehybná bez nejmenší vlnění. Tato tichá expanze Klidu je Pravé Já.

Guru je vnější i vnitřní. Z vnějšku zatlačuje mysl, aby se obrátila dovnitř. Zevnitř táhne mysl k Pravému Já a pomáhá v utišování mysli. To je Guruova Milost. Není rozdílu mezi Bohem, Guruem a Pravým Já.

Myslíte si, že svět může být dobyt vaším vlastním úsilím. Když jste frustrování zvnějšku a jste vtahováni dovnitř, pocítíte ‚Oh! Je tu Síla vyšší než člověk!‘
Ego je jako velmi silný slon, kterého nelze přivézt pod kontrolu ničím slabším než je lev, který není v tomto případě nikdo jiný, než Guru, jehož pohled způsobí, že se sloní ego roztřese a umře.

Časem poznáte, že vaše sláva spočívá tam, kde přestáváte existovat. Abyste dosáhli tohoto Stavu, měli byste se odevzdat. Pak Mistr uvidí, že jste připraveni obdržet vedení a on vás povede.“

O: „Jak mohu obdržet Milost?“

M: „Milost je Pravé Já. To však nelze získat: Jenom potřebujete vědět, že existuje.

Slunce je pouze jas. Nevidí temnotu. Lze takto vyjádřit, že temnota zmizí příchodem Slunce. Stejně tak, i nevědomost oddaného zmizí, jako fantóm temna pohledem Gurua. Jste obklopeni slunečním světlem, ale abyste viděli slunce, musíte se otočit jeho směrem a podívat se na něj. Také Milost je nalezena správným přístupem, který učiníte, ač je tady a teď.“

O: „Nemůže Milost urychlit zralost hledajícího?“

M: „Přenechejte to všechno Mistrovi. Odevzdejte se Mu bez výhrad.

Jedna z dvou věcí musí být učiněna; Buď se odevzdat, protože zjistíte svou neschopnost a potřebu vyšší síly, aby vám pomohla anebo vypátrat příčinu utrpení, jít do Zdroje a vnořit se do Pravého Já. V obou případech budete osvobozeni od utrpení. Bůh nebo Guru nikdy nezatratí oddaného, který se odevzdal.

Hlavním typem instrukce předávaným Ramanou Maharišim bylo Ticho, jak jej předával kdysi Dakšínamurti. Božská Blaženost prostupovala ty, kteří kolem něho seděli. V tomto Tichu byli pochybnosti jeho oddaných vyjasněny a jejich otázky byly buď odpovězeny anebo vyvanuly a zanikly. Toto Ticho bylo a je dynamickou Sílou, která je věčná a univerzální.