Instrukce

Tresť učení Ramany Maharišiho můžeme nalézt v malé brožuře nazývané ‚Kdo jsem Já?‘ Tato malá knížečka obsahuje první sadu instrukcí předanou Ramanou Maharišim. Popisují přímo jeho jedinečnou zkušenost Seberealizace. Prvotní sada otázek byla položena Šivaprakašamem Pillaiem a později to bylo prezentováno Šrí Ramanou Maharišim ve formě prózy.

Síla učení může být uvědomena kýmkoliv, kdo to uvede do praxe. V Hovorech s Ramanou Maharišim č.80 se můžeme dočíst: Zjistěte, kdo má tyto myšlenky. Odkud povstávají? Musejí povstávat z vědomého Pravého Já. Dokonce i neurčité porozumění tohoto učení pomáhá k zahubení ega. Poté, je uvědomění si Jediné Nekonečné Existence možné. V tomto stavu nejsou žádné jiné individuality než Věčná Existence. Tedy, není zde žádná myšlenka smrti anebo utrpení.“ Plný text si můžete stáhnout zde „Kdo jsem já?“ . Zde je přizpůsobena verze.

Kdo jsem já?

Každá živoucí bytost touží po štěstí, nezkaženém trápením; každý chová tu největší lásku pro sebe, což je podpořeno faktem, že štěstí je jeho opravdová přirozenost. Proto, aby si člověk uvědomil toto vrozené a nezkažené štěstí, které opravdu denně zažívá, když je mysl vnořena do hlubokého spánku, je proto absolutně nezbytné, aby poznal sám sebe. K získání tohoto poznání je Sebedotazování Kdo jsem já nejlepší prostředek při hledání Pravého Já.

‘‚Kdo jsem já?‘’Jsem čisté Vědomí. Opravdová přirozenost tohoto Vědomí je Bytí- Vědomí- Blaženost (Sat – Čit – Ananda).

Jestliže se mysl, která je nástrojem vědění a je základem veškerých aktivit, zastaví, vnímání světa jako objektivní reality zanikne. Pokud klamné vnímání provazu jako hada ustane, provaz, na jehož základě je iluze formována, už není takto vnímán. (Tato analogie je založena na tradičním příběhu člověka, který v šeru vidí provaz a bezdůvodně mylně jej pokládá za hada.) Podobně, pokud iluzorní vnímání světa jako objektivní reality neustane, obraz skutečné povahy Pravého Já, na němž je iluze formována, není viděn.

Mysl je zázračná síla, přebývající v Pravém Já. Je příčinou všech myšlenek, které povstanou. Bez myšlenek žádná mysl neexistuje. Proto, myšlenka je podstatou mysli. Kromě myšlenek, neexistuje žádná nezávislá jsoucnost, která by se nazývala svět. V hlubokém spánku nejsou žádné myšlenky a neexistuje tedy ani žádný svět. Ve stavu bdění a snění jsou myšlenky a tedy existuje i svět.

Stejně jako pavouk vypouští vlákna své sítě ze sebe a opět je do sebe vtahuje, stejně tak mysl ze sebe projektuje svět a znovu jej v sobě rozpouští. Když mysl vyjde z Pravého Já, svět se objeví. Proto, když se svět objeví, Pravé Já není vidět a stejně tak, když se Pravé Já objeví (září) svět není viděn.

Když člověk vytrvale pátrá po podstatě své mysli, mysl se vnoří a zbyde Pravé Já (jako reziduum). Mysl vždy existuje pouze závisejíce na něčem hrubohmotném (fyzické tělo); nemůže existovat nezávisle. Mysl je to, co se nazývá jemněhmotné tělo, nebo duše.

To, co povstane jako ‚já‘ v těle je mysl. Když jeden pátrá po tom, kde v těle myšlenka ‚já‘ prvně povstává, zjistí, že povstává v Srdci. To je místo původu mysli. Dokonce, když někdo neustále myslí ‚já-já‘ bude nakonec doveden k tomuto místu. Ze všech myšlenek, které povstanou v mysli, myšlenka já povstává jako první. Teprve poté mohou vyvstat další myšlenky.

Myšlenka ‚Kdo jsem já?‘ zničí všechny další myšlenky, stejně tak jako tyč používána k rozhrabání pohřební hranice, nakonec sama shoří. Potom nastane Seberealizace. Když se další myšlenky vynoří, člověk by je neměl následovat, ale měl by pečlivě pátrat: ‚Kdo má tyto myšlenky?‘. Nezáleží na tom, kolik myšlenek povstane. Jak jednotlivé myšlenky povstávají, člověk by měl bděle pátrat „Komu povstávají tyto myšlenky?“. Odpověď, která se vynoří, bude „mně“. Proto, když jeden pátrá „Kdo jsem já?“ mysl se vrátí zpátky do svého zdroje a myšlenky, které povstali, zmizí.

Pokud takto opakovaně praktikujeme, mysl se vypěstuje sílu, zůstat ve svém zdroji. Pokud mysl, která je jemněhmotná, vyjde ven do mozku a smyslových orgánů, hrubohmotná jména a formy se objeví; pokud však zůstane v Srdci, názvy a jména zmizí. Nenechání mysli vyjít ven, a podržení ji v Srdci je nazýváno „uvnitřnění“. Ponechání mysli vyjít ven ze Srdce je známo jako „zesvětštění“. Proto, když mysl zůstane v Srdci, a ‚já‘, které je zdrojem všech myšlenek, odjede, věčně existující Pravé Já bude zářit.

Mimo Sebedotazování, neexistují žádný srovnatelný způsob, jak mysl trvale rozpustit. Jestliže se pokusíme mysl ovládnout jakýmikoliv jinými způsoby, bude to vypadat, jakože je ovládnuta, ale povstane znovu. Skrze kontrolu dechu se mysl stane klidnou; ale zůstane klidnou pouze tak dlouho, dokud je dech kontrolován. Když dech již není regulován, mysl se stane aktivní a začne se opět toulat.

Stejně tak jako praxe kontroly dechu, meditace na různé formy Boha, opakování manter a omezování stravy, jsou tyto pouze dočasná pomoc pro utišení mysli. Skrze praxi meditace na různé formy Boha a skrze opakování manter, mysl dosáhne jednobodovosti. Pro takto soustředěnou mysl se Sebedotazování stane jednoduchým. Úpravou stravy se zlepšuje kvalita mysli, což rovněž napomáhá Sebedotazování.

Jakkoliv hříšný může člověk být, jestliže se horlivě pustí do meditování o Pravém Já, skoro určitě bude napraven.

Mysli by nemělo být dovoleno, aby se zatoulala k světským objektům a k tomu, co zajímá ostatní lidi.

Jakkoliv mohou být ostatní lidé špatní, člověk by k nim v sobě neměl chovat nenávist.

Všechno, co člověk dává ostatním, dává sobě. Jestliže je tato pravda pochopena, kdo by nedával ostatním?

Když něčí Pravé Já jednou povstane, vše povstane, když se něčí Pravé Já zklidní, vše se zklidní.

Do jaké míry se chováme pokorně, do té míry bude výsledek dobrý.

Pokud se mysl stane klidnou, člověk může žít kdekoliv.

To, co opravdu existuje, je pouze a jenom Pravé Já. Svět, individuální duše a Bůh jsou pouze jeho projevy, stejně tak, jako stříbro v lastuře perly. Všechny tyto tři projevy se najednou objevují a najednou také mizí. Pravé Já je to, kde není absolutně žádná myšlenka ‚já‘. Toto se nazývá „Ticho“. Pravé Já je svět; Pravé Já je ‚já‘; Pravé Já je Bůh; vše je Šiva, Pravé Já.

Ten, kdo se odevzdá Pravému Já, které je Bůh, je ten nejlepší oddaný. Odevzdání se Bohu, znamená neustálé pamatování se na Pravé Já. Jakékoliv břemeno je odevzdáno Bohu, On jej ponese. Jelikož Nejvyšší Síla Boha je odpovědna za pohyb všeho okolo nás, proč bychom se měli, bez odevzdání se Mu, neustále trápit myšlenkami, co by mělo být uděláno a jak a co by nemělo být uděláno a jak. Víme, že vlak veze veškerý náklad, takže poté, co jsme do něj nastoupili, proč bychom měli ještě nést naše malé zavazadlo na hlavě, k našemu nepohodlí, místo toho, abychom jej položili na podlahu a cítili se uvolněně?