Šrí Bhagavánova Upadéša, neboli jeho vedení či učení, bylo svým způsobem tajné. Ačkoliv bylo přístupné všem stejně a otázky a odpovědi byli kladeny a zodpovězeny veřejně, instrukce předány každému žákovi byly zcela přímé a přizpůsobeny jeho charakteru. Když byl jednou Bhagaván tázán Swámím Jóganandou, Swámím s mnoha žáky v Americe, jaké duchovní instrukce by měli být předány lidem pro jejich duchovní povznesení, Bhagaván odpověděl: „Záleží na temperamentu a duchovní zralosti každého jedince. Neexistuje žádná univerzální instrukce.“

Bhagavan sitting like Dakshinamurti

Šrí Bhagaván byl velmi aktivní a zároveň byla tato jeho aktivita tak skryta, že běžní návštěvníci a ti kteří to nevnímali, věřili, že žádnou upadéšu nepředával, nebo že byl indiferentní k potřebám hledajících. Všeobecně se věří, že Realizace je možná pouze skrze Milost Gurua. Šrí Bhagaván zastával toto tvrzení stejně tak, jako ostatní Mistři. Proto pro každého sádhaku (aspiranta) nestačilo vědět, že jeho učení bylo vznešené a jeho přítomnost inspirující; bylo nutno vědět, že byl Guruem, který dává dikšu (zasvěcení) a upadéšu (instrukce).

Podrobení se tomuto Guruovi není podrobení se někomu vnějšímu, ale podrobení se Pravému Já, projevenému navenek, aby bylo možno objevit Pravé Já uvnitř. „Mistr je uvnitř; meditace pomáhá odstranit nevědomou myšlenku, že Mistr je pouze venku. Kdyby to byl cizinec, na kterého jste čekali, a který se objevil, tak by také musel jednou zmizet. K čemu by byla taková pomíjivá bytost? Ale dokud si budete myslet, že jste odděleni, nebo že jste tělem, tak dlouho je taky potřebný vnější Mistr a tento se objeví také ve vnějším těle. Poté, co mylné ztotožnění s jedincem zmizí, je zjištěno, že Mistr není nic jiného než Pravé Já.“

Je samozřejmé, že ten, kdo je Guru v tomto Svrchovaném smyslu uvědomění se v Jednotě s Absolutnem o tom nemluví, jelikož zde nezbývá žádné ego, které by potvrdilo jeho identitu. Zároveň také neříká, že má žáky, protože prodlévajíce za odděleností, nemůže mít jakýkoliv vztah k někomu jinému.

Major Chadwick with Sri Bhagavan

Major Chadwick se Šrí Bhagavánem

Nicméně, když byl oddaný opravdu sklíčený a hledal řešení, Bhagaván jej uklidnil způsobem, který nedával prostor pro žádnou pochybnost. Oddaný z Anglie, Major Chadwick, si uchoval záznam takovéhoto ujištění, kterého se mu dostalo v roce 1940:

Ch. Bhagaván tedy říká, že nemá žádné žáky?

B. Ano.

Ch. Ale říká také, že Guru je potřebný, když chce někdo dosáhnout Realizace?

B. Ano.

Ch. Co tedy musím udělat? Bylo mé sezení zde celé ty roky pouze ztrátou času? Musím tedy jít a hledat nějakého Gurua, abych obdržel zasvěcení, když slyším, že Bhagaván říká, že není žádným Guruem?

B. Co si myslíš, že tě sem přivedlo z takové dálky a přinutilo tě zůstat tak dlouho? Proč pochybuješ? Kdyby bylo potřeba, abys hledal Gurua jinde, již by jsi dávno odešel.

Ch. Takže Bhagaván má žáky?

B. Jak jsem řekl, z Bhagavánovy perspektivy nejsou žádní žáci; ale z perspektivy oddaného Milost Gurua je jako oceán. Když žák přijde s hrnkem, dostane pouze hrnek. Nemá cenu si stěžovat na lakotu oceánu; čím větší nádoba, tím více si bude schopen odnést. Je to zcela na něm.

Ch. Takže to, jestli je Bhagaván je můj Guru anebo není, je pouze otázka víry, pokud to Bhagaván sám nepřipustí.

B. (Sedíce vzpřímeně obrátí se k tlumočníkovi a promluví k němu s velkým důrazem). Zeptej se ho, jestli to po mně chce i písemně?

Profesor Venkatramiah si zapsal do svého diáře, že Bhagaván řekl paní Piggott, anglické návštěvníci, „Realizace je výsledek Guruovi Milosti daleko více, než učení, lekce, meditace atd. Tyto jsou pouze druhotné, ale Guruova Milost je prvotní a základní příčinou.“

Kdykoliv byl Bhagaván tázán, jestli udělil někomu zasvěcení, vždy se vyhnul přímé odpovědi. Ale jeho zasvěcení pohledem, bylo velmi skutečné. Šrí Bhagaván se otočil k oddanému s upřenýma očima a planoucí soustředěností. Oslnivá síla jeho očí člověkem pronikla a zcela zastavila proud myšlenek. Někdy to bylo jako kdyby projel skrze člověka elektrický proud, někdy zase nekonečný mír, záplava světla. Jeden oddaný to popsal takto: „Z nenadání, Bhagaván na mne otočil jeho zářící, čirý pohled. Před tím jsem jeho pohled nedokázal unést příliš dlouho. Nyní, jsem opětoval tento až děsivý, nádherný pohled ani nemohu říci, jak dlouho. Tento pohled mne držel v jistém druhu vibrace, kterou jsem mohl vnímat jen já.“ Poté vždy následoval pocit, nezpochybnitelné přesvědčení, že se Šrí Bhagaván člověka zmocnil a od té chvíle to je on, kdo vše vede a má vše na starosti. Ti, kteří toto věděli, vnímali, že k takovémuto zasvěcení právě dochází, ale obvykle to bylo velmi nenápadné; mohlo k tomu dojít během zpívání Véd, nebo oddaný mohl cítit náhlý impuls jít za Šrí Bhagavánem před polední pauzou, nebo někdy jindy, když na místě bylo pár lidí nebo dokonce nikdo. Zasvěcení tichem bylo stejně tak skutečné. Vstoupilo do těch, kteří se k Šrí Bhagavnovi obrátili ve svém Srdci bez toho, aby byli fyzicky přítomni v Tiruvannamalai. Někdy k této iniciaci došlo i ve snu, jak to měl například Natesa Mudaliar.

 

Next: Přečtěte si jeho instrukce a stáhněte si knihu „Kdo jsem Já?“

Menu