Ramana Mahariši vybral několik tisíc veršů v Sanskritu ze starobylých hinduistických písem oslavujících slávu Arunáčaly. Popravdě, Ramana Mahariši prožil vlastní zkušeností pravdu mnoha těchto starobylých výroků v jeho vlastním životě. Přeložil do tamilštiny sedm veršů a tyto mohou být nalezeny v Sebraných Spisech Šrí Ramany Maharišiho. Uvádíme zde překlad ze čtyřech veršů.

Pán Šiva říká:

Ačkoliv žhnoucí, můj třpyt-postrádající vzhled hory na tomto místě je činem Milosrdenství udržující řád světa. Setrvávám zde rovněž jako Siddha. Uvnitř mne se nachází mnoho nádherných jeskyní, naplněných mnoha druhy radostí. Toto vězte. Konání přirozeně spoutává celý svět. Útočiště člověka (od těchto pout) je tato slavná Arunáčala, po spatření které se člověk stane Pravým Já. To, co nemůže být dosaženo bez velkých těžkostí – opravdový přínos védanty(viz Sebe-Realizace) může být dosaženo kýmkoliv, kdo se dívá na tuto horu, odkudkoliv je možné ji spatřit, nebo pouze na ni myslí odněkud zdaleka. Já, Pán, prohlašuji, že ti, kteří bydlí v okruhu 3 yojanas (cca 30 km) tohoto místa (Arunáčala) dosáhnou sjednocení (se Stvořitelem), což odstraní spoutání dokonce i bez jakékoliv iniciace.

Arunachala with Green Foliage

Abychom zakusili pravdu předešlých tvrzení, musíme následovat stezku vytyčenou Ramanou Maharišim. V Jeho životě se událo mnoho příhod, které odstranili všechny pochybnosti o slávě Arunáčaly a ti, kteří následují jeho stezku, si toto uvědomí přímým prožitkem.

Devaraja Mudaliar žil s Ramanou Maharišim mnoho let. Vzpomíná;

Přímo z Bhagavánových úst jsem se dozvěděl detaily dvou zázraků, o kterých vědel. Během raných let jeho pobytu na Hoře jedna dáma vystoupila v noci z vlaku na nádraží v Tiruvannamalai. Nasedla do jutky (koňský povoz) a řekla kočímu, aby ji dovezl na určitou ulici ve městě. Kočí, který byl darebák, ji místo toho zavezl na odlehlé místo a chtěl jí ukrást šperky, když tu se najednou na scéně objevili dva strážnici, zaslechli její stížnosti, bezpečně ji odvezli do jejího domu a odešli. Dáma si poznamenala služební čísla těchto dvou strážníků a poté po nich dál pátrala, jelikož jim chtěla poděkovat a odměnit je, ale žádné takové strážníky nebylo u policie v Tiruvannamalai nalézt a nikdo nevěděl nic o žádném nočním incidentu. Bhagaván mi řekl o této historce, když jsme diskutovali o zázracích a řekl, že zázraky se dějí dokonce i v současnosti.

Při této příležitosti mi vyprávěl další podobnou historku. V Tiruvannamalai žil jeden postarší invalida, příbuzný našeho T.K.Sundaresa Aiyar, který byl velmi zbožný a chodíval okolo Arunáčaly navzdory svému postižení. Žil v Tiruvannamalai mnoho let, avšak jednou se velmi rozčílil kvůli chování, kterého se mu dostalo od příbuzných, s kterými žil a na kterých byl závislý, že se znechuceně rozhodl opustit Tiruvannamalai a odejít do nějaké vesnice, kde by se pokusil nějak se uživit. Dříve, než stihl opustit město, objevil se před ním mladý brahmín a hrubě mu vytrhnul jeho berle, říkajíce „Nezasloužíš si je.“ Než se starý muž vzpamatoval, zjistil, že se jeho končetiny uzdravili a mohl opět chodit bez berlí.

Arunachala Full Moon

Bhagaván řekl, že osobně tento případ zná, upozorňujíce na jeho podobnost s případem zmíněným v Arunáčala Sthala Púrana, kde se říká, že Bůh Arunáčala objevil v lidské formě, zahodil berle svého starého oddaného, který chodil okolo hory po mnoho let navzdory jeho zmrzačení a který, během jednoho ze svých okruhů vstoupil do vodní nádrže Sonatheerta (asi 2,5 km od Ramana ašrámu), aby se tam napil. Mrzák se v tu chvíli zcela uzdravil. Citováno z Mé Vzpomínky na Bhagavána.